Všichni psi jsou výsledkem lidské činnosti. Podle svých potřeb člověk psa šlechtil a tak vznikla plemena - samozřejmě různá podle potřeb a cílů člověka. Každá rasa psa tedy sloužila k jiným účelům a podle toho se formoval nejen exteriér, ale také povahové vlastnosti. My v průběhu výchovy i učení musíme s tímto faktem počítat a uvědomíme-li si ještě i skutečnost, že každý jedinec má předpoklady plemene, ale i svoji genetickou výbavu z linie rodičů, zjistíme, že každý pes je svoji osobností. Někdy je nutné ještě přidat i nedostatek nebo přímo absenci rané socializace, která má na vývoj povahy také značný vliv. Pokud dokážeme výchovu přizpůsobit daným skutečnostem, nebudeme mít doma neovladatelnou dělovou kouli, ale spokojeného kamaráda a parťáka na mnoho let. Vybírejme si proto rasu ne jen podle toho jak vypadá, ale také podle předpokládaných vlastností plemene a hlavně podle povahy daného jedince. Mnohdy si psa ani nevybereme, je nám životem tak nějak přidělen a přesto jde i tento tvor vychovat nebo převychovat. Je jen třeba si uvědomit a poznat jeho klady a zápory v celé šíři a pracovat s nimi. Co vše může vést k těžkostem, s kterými je nutné při výchově počítat?

Již tu bylo naznačeno, že v první řadě nevhodný výběr. Každé mládě je krásné, úžasné a svádí k tomu, zapomenout na všechna svá předsevzetí. Zde je každá rada drahá. Nejlépe snad, pokud je to možné, když půjdete několikrát se podívat na celý vrh, nejen že trošku ta krása zevšední, ale také si začnete uvědomovat více rozdíly mezi nimi. Při výchově určitě bude třeba úplně jiný přístup k motivaci u mírného psa, který je třeba i nejistý než u aktivního tvrdohlavce. Každý z nich lze dobře vychovat, jen je třeba tomu výchovu přizpůsobit.

Častou příčinou problémů s výchovou bývá slabá nebo téměř žádná socializace, především v rané fázi života. Stává se to především u štěňat, která pocházejí z velkých nebo špatných chovů. Bohužel cena těchto štěňat bývá často výrazně nižší než je obvyklé a proto si je často pořizují nezkušení majitelé. Všechny těžkosti, vzniklé ze špatné socializace jdou úplně odstranit nebo alespoň výrazně zmírnit. Jen přístup k učení musí být trpělivý, ale důsledný, postupovat po malých krocích a radovat se z dílčích dosažených úspěchů a naučit se předcházet problémovým situacím.

Nedá se opominout ani nemoc, která často vede k problematickému chování nebo nečekané reakci psa. Úplná nebo částečná hluchota či slepota, těžká onemocnění pohybového aparátu nebo kostry, to vše může vést až k naprosté ignoraci našich povelů a my si vynucováním velmi narušíme harmonii vztahu. Každý pes je pravidelně očkováný a pokud máme kvalitní veterinární kliniku, měla by před podáním vakcíny proběhnout preventivní prohlídka. Dá se tedy předpokládat, že daný problém se nevyskytuje až tak často.

A co člověk?? Kde ten se podílí na problémech s výchovou? Dá se směle říci, že největší měrou. Vždy na našich školách  vysvětlujeme, že nebudeme učit štěně, ale budeme učit člověka, jak má štěně vychovat, aby byl jejich společný život plný radosti a souhry. A nejčastější chyby člověka?

Komunikace - hlas i řeč těla jsou velmi důležité, neboť pro psy jsou základními prvky komunikace. V hlase musí být rozeznat přátelská chvála, věcný povel nebo vážná výtka. Řeč těla je mnohem složitější, než my ji vnímáme. Často mají naše pohyby rukou, očí... jiný význam než vidí náš pes a dochází k častému nepochopení. Jako příklad lze použít častou klasiku - lákáte štěně, aby přišlo k vám velmi vážným hlasem, stejným jakým pronášíte i výtky a štěně sice jde, ale pomalu a obezřetně. Je zmatené, možná vysílá i konejšivé signály. Vy se hrozivě rozběhnete směrem k němu, čímž dáte i tělem najevo, že je něco špatně a tím štěně buď zastavíte úplně, v horším případě bude před vámi utíkat. Zde je dobré vědět, že z vašeho hlasu i těla musí být patrné zaujetí a chuť motivovat. a vaše řeč těla musí být v souladu s intonací hlasu.

Mnoho je špatně, málo rovněž. Často dnes diskutovanou otázkou je svoboda rozhodování u psa. Platí zde beze zbytku první věta - mnoho i málo je špatně. Jenže zde musíme množství svobodného rozhodování "načasovat" podle povahy psa. Žádná kniha, žádný teoretik - jen vy nebo dobrý trenér vám může pomoci odhadnout míru svobody. Záměrně používám slova "dobrý" trenér", neboť i toto musíme volit s rozvahou. 

Někdy ano, někdy ne. Jedna z častých chyb člověka. Nastavíme pravidla, která dodržujeme jen tehdy, kdy chceme my. Jenže pes není hloupé stvoření, brzy zjistí, že není třeba vás brát až zase tak vážně a poslechne, jen když nemá nic důležitějšího na práci. Častým příkladem jsou právě návštěvy přátel u štěněte, případně naše procházka se psem - ve snaze pochlubit se právě naučeným, ale neupevněným povelem. V rušivém prostředí ještě štěně neuposlechne a my raději povel nedokončíme, protože před lidmi se tak trochu stydíme.

Špatné načasování chvály nebo výtky - vždy musí být chvála za žádoucí chování nebo výtka za nežádoucí chování pronesena v naprosto správnou chvíli. V opačném případě podporujete pravý opak toho, co od psa požadujeme. Často je doprovázeno špatné načasování chybějícím očním kontaktem mezi psem a vámi. Málokdo má tuto vlastnost danou už přímo do vínku, proto se ji mnozí z nás musí nejdříve učit. Používáme při našem tréninku dvě metody - společné cvičení dvou osob, kdy trenér pomocí vyřčených písmen upozorňuje majitele o špatném či dobrém načasování. Druhou variantou je, že jakákoliv osoba natáčí na video různé alternativy učení a majitel s trenérem potom proberou společně klady a zápory. 

Mnoho se toho již napsalo o inteligenci psa. Myslím, že je lepší se zaměřit na to, co si přejeme, aby náš pes dělal, případně nedělal a na způsob metody učení. Hodnocení inteligence totiž většinou ovlivňuje představa hodnotitele, jaký by měl pes podle něj být. Potíž ale většinou není v psovi, ale v systému výchovy a učení. My musíme dokázat využít jeho silných i slabých stránek a mít vedle sebe vynikajícího společníka.

Lida