LÍDA FIALOVÁ

Od roku 1994 připravuji školy štěňat, pořád se ale učím novým věcem a je co. Nepoužívám ovšem novinky bez myšlení , nýbrž vždy si vybírám nebo upravuji to, co je opravdu logické. Ráda se s vámi o svoje zkušenosti podělím. 

KDO JSEM

- učitel výchovy psů - obor, který umím, který mne baví. Slovo učitel je na místě - pokud má pes poslouchat, musí nám rozumět. Když mám psa naučit něco nového, musím mu rozumět. Učení komunikace je základ dobré výchovy.

- instruktor výchovy štěňat a psů - první školičku jsem organizovala s Radkem v roce 1996. Od té doby mám za sebou mnoho spokojených týmů - pes a člověk. Společné akce jsou nejen učením, ale i sebepoznáním. A to velmi zrychluje cestu k výsledku. 

- konzultant chování psů - důležité pro mne je PROČ a teprve potom JAK . Bez pochopení PROČ nelze najít správnou cestu ke správné cestě.

- konzultant výběru plemen - 15 roků jsme se zabývali prací pro chovatelské kluby - a dnes vím, že každé plemeno má svoji "povahu" člověka, prostě pes a jeho člověk musí tvořit tým. 

- konzultant chovu psů - odchov štěňat byl pro mne vždy "odměnou", štěstím a nejvyšší metou

- autor 3 publikací o psech a nespočetné množství článků

OZVĚTE SE MI

Sledujte mě na sociálních sítích pro ještě více tipů, neotřelých kombinací a fotek. Nové příspěvky každý týden

Facebook - Common sense  

Messenger - Lída Redy Fiala  

Instagram - psiskolaeref

VÍTĚZOVÉ A PORAŽENÍ

Individuální konzultace  

-  zprávu přes Messenger - Lída Redy Fiala

nebo email - er.ef@seznam.cz

PŘIHLÁSIT SE NA AKCI

Kalendář AKCE 2021 je již uveřejněn

Téměř všechny akce mají omezený počet účastníků nebo týmů. Proto si vyber v Akcích co tě zajímá a rezervuj. Není třeba zatím odesílat žádnou zálohu. Zhruba měsíc před akcí dostaneš přesné propozice.

https://eref5.cms.webnode.cz/sluzby/

Mnozí z vás si teď asi říkáte, co to bude za blábol. Ne, je to opravdu tak, již v prvních dnech je v zásadě rozhodnuto z kterého z nás bude vítěz a kdo bude poražený. Dlouho i nám trvalo, než se nám to v hlavě spojilo. I když na naši i vaši obranu musím říct, že praxe výchovy zažitá po desetiletí nechává v hlavě bloky, které si mnozí z nás ani neuvědomují. 

Tak o co vlastně jde? Po "dospělácku" bychom to mohli nazvat první povel. Většina z nás se zaměří na "sedni", lehni", na povely, které si troufnu z praxe tvrdit, že naučím každého psa během několika minut, no dám si rezervu na maximálně pár desítek minut. I my jsme na dřívějších školkách štěňat tímto povelem začínali - je to stará, zažitá praxe a našemu egu lahodí, že klient odchází domů s již zvládnutým povelem a má se čím další týden zabývat. A klientovo ego je zase potěšeno tím, že se může před přáteli již chlubit, co jeho miláček umí. Ale je v zásadě často poražen ten, kdo čeká s přivoláním na pozdější dobu a tím ztratí lehce využitelný proces socializace a tím je čas, kdy štěně ještě neopouští rádo svoji smečku. 

Ne ne, prvním "povelem" MUSÍ být přivolání. Ještě zdaleka ne ten opravdový povel, ale vše co nám k tomu pomáhá musíme hodně rychle využít. Již jsem se v socializaci zmiňovala, že do 3 měsíců je na nás štěně závislé a navíc si odnáší v paměti do života vše s čím se setkalo. Jistě jste často svědky jak nešťastný majitel marně a stále dokola volá ...Ke mně", "Pojď sem"  a mnoho dalších zbytečných slov, neboť jeho miláček nemá spojen příchod k němu s něčím výjimečným. Jen je s vámi hercem v tomto představení pro všechny kolemjdoucí. Štěněcí čas utíká rychle, tak jdeme na to. 

Nachystáme si všechny možné přivolávací hry, v hlavě si srovnáme všechny možné situace, které mohou při přivolání nastat. A především si nachystáme co nejvíce motivátorů pro odměňování. Často vidím kolem sebe štěňátka stále na vodítku. Ano, jistě tam kde jim hrozí nebezpečí je to nutné, to stejné při nácviku v kolektivu bychom nejen rušili další, ale i si ničili již naučené, ale neupevněné "povely". Přesto VŽDY když nám to okolnosti dovolí máme štěně bez vodítka a režírujeme všechny možné hry na přivolání. Využij čas, máš ho jen zhruba do tří měsíců - nyní je to závisláček, který pod tvoje ochranná křídla přijde rád. A když se mu to navíc vyplatí, je to i s nadšením a radostí. A tak si to uloží do hlavy navždy. 

Nikdy jsem v tomto čase nepoužila povel ...Ke mně"...Jeden důvod je prostý - občas nepřijde z různých důvodů - zvolila jsem špatný motivátor, můj hlas nebyl dostatečně nadšený, chtěla jsem hrát v naprosto nevhodném čase, nerespektovala jsem únavu a mnoho jiných. Já bych si jen kazila do budoucna povel. A druhý důvod je trošku skrytý. Ať chceš nebo ne, bude tvůj hlas při volání "Ke mně" tvrdý, neosobní, nebude slibovat žádné potěšení. Dalo by se říct, že bude smazávat všechny tvé motivátory. Ale když si vymyslíš "povel", který je měkký, už jenom vyslovením tě nutí být jedním z motivátorů, tak se šance na úspěch mnohonásobně zvýší. Schválně zkus to! A nahlas! Přísně řekni "Ke mně"! A mile "Panenko moje"....A teď opačně, mile vyslov "Ke mně" a přísně "Panenko moje". Snad vidíš rozdíl, vidíš že v druhém případě není intonace přirozená. Věnuj vymýšlení slova pro přivolání dostatek času, je to důležité a ty nemůžeš ho měnit, bude tě provázet někdy i celý život.

Stále opakuji slovo motivátor. No milí zlatí teď si tu řekneme hlavní motivátory, ale jistě každý z vás vymyslí další. Je to vše, co může být pro vaše štěňátko (ale i dospělého psa) odměnou, pochvalou, povzbuzením.

 - tvoje intonace hlasu  - milá, hebká, radostná, slibující  ti pomůže navodit dojem štěněte, že stojí za to přijít a zkusit co za radost s tebou bude. Nácvik tohoto hereckého výkonu trvá někomu poměrně dlouho, což je vzhledem k času škoda. Ze zkušenosti vím, že především střední a starší věková kategorie má pocit, že bude před lidmi vypadat trapně. Tak volám dospěláci - až budeš hrát divadlo s již dospělým psem o přijití-nepřijití bude ti daleko trapněji, to mi věř. 

- pamlsky různých druhů - přemýšlej o vaší společné budoucnosti již teď - až zjistíš, který pamlsek je TOP, nechej si jej na hry pro přivolání, další třeba na budoucí nácvik výstavy nebo na nácvik různých sportů. Platí ovšem, že tento motivátor máš nyní při výchově stále při sobě. Na zrušení odměňování bude ještě dostatek času.

- hračky jsou oblíbenou odměnou, ovšem proto že si hraje s tebou!!! Často je slyšet, ale naše štěně si nehraje. Ne, samotné si hrát nebude, ale tvoji spolupráci vezme rádo, tak jak mělo rádo spolupráci svých sourozenců. A i tady platí, že bude některá hračka ve větší oblibě než jiná. Postupuj stejně jako u pamlsků. Ale i tady platí, že v některé kapse se dobrý motivátor najde.

- hra. Již ze své podstaty a tak jak je naučeno od matky je pro štěně nejen přirozenou radostí, ale i prostředkem k výchově. Hrou fena-matka učí štěňata komunikaci, smečkovému chování, obraně i útoku. Pro štěně jsi se stal náhradní matkou, tak pokračuj stejně, přinese ti to rychlý a kvalitní rozvoj štěněcích návyků. Některým štěňatům přijde po návratu k tobě společná hra jako největší motivátor. Ovšem milí přátelé, chce to být připraven. Moje oblečení musí tomu odpovídat. Těžko bude pro štěně nějak povzbuzující hra, u které budete stát. Ono žije ještě při zemi, tak šup šup za ním!

- další motivátory a jejich vymýšlení nechám na tobě, je to důvod být sám sebou, vymyslet to, co je přirozené mně, protože štěně velmi lehce vycítí, že to jen hraješ, že nejsi tím, za koho se vydáváš. A to je pro přivolání velmi špatný start.  Já raději použiji jeden z našich příběhů, abych potvrdila moje slova - bude tě první přivolávací povel provázet celý život. 

Naše Valentýna se narodila v lese, daleko od lidí, kde jsme žili. Socializace byla naplánovaná, její výchova pochopitelně začala přivoláním a hrami s tím spojenými. Povelem pro ni bylo..."Panenko moje" a k tomu někdo z nás podřepl na její úroveň a tleskal na upoutání pozornosti. Odměnou zpočátku byla společná hra, později slovní dlouhá pochvala s polaskáním. Samozřejmě jak rostla, nebylo třeba jít do podřepu. Často byl v našem plánu socializace odjezd do civilizace, abychom ji co nejvíce přiblížili to, s čím se neměla příležitost setkat. Jen jsme do plánu zapomněli zahrnout Adélu. Adéla byla srna, ne moc zdivočelá, narodila se totiž tam, kde jsme žili a pokud tu nebyli ubytovaní klienti, procházela se po středisku jako doma. Jen když šla ven celá smečka, uklidila se pod ochranu lesa. No sice někdy až na naše hlasité zavolání, ale pořád to šlo. Už jistě všichni tušíte - ano šla jsem před odjezdem do civilizace jen s Vali a Adéla nepovažovala za důvod se schovat. Nikde nikdo, jen Adéla, já a pubertální Vali. Dodnes podezřívám Adélu, že si chtěla hrát, protože počkala, až Vali přijde dostatečně blízko a teprve potom vyrazila. Vali za ní, já za nimi. Přiznávám, prohrávala jsem o mnoho srnčích a psích délek. Po nějaké době mi došlo, musíš zkusit přivolání, nebudeš tu běhat jako mladice, na to nemáš. A tak přišlo moje ....Panenko moje...Dnes se můžu pochválit, že i v tom šoku jsem podala maximální výkon a můj hlas zněl téměř stejně mile jako při nácviku. A světe div se, po chvíli se moje pubertální parťačka objevila. Sice její kožich naznačoval, kudy všude s Adélou běželi, ale  v tu chvíli mi to bylo jedno. Přišel druhý herecký výkon a já jsem ji s obrovským sebezapřením pochválila. Jen jedna chybka se stala - já dobře "nepřečetla" řeč těla naší pubertální Vali a tím jsem dovolila, že k této situaci vůbec došlo. Před akcí jsem nepoužila žádný prostředek k odpoutání pozornosti ani žádný motivátor. Když už k akci došlo, bylo pozdě. A protože mám plemeno, které si pamatuje mnoho věcí po celý život, zůstalo Vali v hlavě, vyběhnout můžu a když se vrátím bude odměna.

Ahoj Lida